Osmikráska
Jednoho dne jsem vycestoval do zahraničí. Prostě jsem dal výpověď v práci a jel jsem stopem tam, kam mě srdce vedlo. Bylo to veliké dobrodružství a poznal jsem spoustu zajímavých lidí, kteří ke mně byli vždy velmi hodní a štědří. Sebou jsem si prostě vzal jen nějaké oblečení, karimatku a spacák a jel jsem vzhůru skrze dobrodružství.
První auto jsem stopl na benzínce. Stopl jsem mladý pár, který mi velice fandil a vzali mě asi 50 kilometrů a poté jsem vystoupil na další benzínce. Poté jsem na benzínce hledal někoho kdo by mě vzal s sebou. Toto hledání trvalo asi 2 hodiny a už jsem začínal být docela zoufalý, ale měl jsem štěstí. Vzal mě nějaký německý kamioňák, který jel až do Švédska, protože vezl záhradní sedací soupravy. Rozhodl jsem se, že pokud to bude možné dojedu s ním co nejdál. Anglicky sice moc nemluvil, ale nějak jsme se domluvili rukama a nohama a jízda utekla velmi rychle. Do Švédska jsme dojeli velice rychle a já tam strávil pár týdnů a ubytovaný jsem byl v jednom hostelu, ve kterém jsem dělal dobrovolníka a proto jsem měl všechno jídlo a pobyt zdarma. Po pár týdnech to začala být nuda, tak jsem se rozhodl, že zase půjdu stopovat a uvidím kam mě to zavede. Hledal jsem nějakého kamioňáka a potkal jsem jednoho, který jel zpátky do Čech. Bral jsem to jako znamení, že se musím vrátit zpět a tak jsem teda jel.
Domů jsem se dostal po dvou měsících a měl jsem úplně plnou schránku. Ve schránce také byla faktura. Měl jsem štestí, že byla faktura online, protože bylo nutné jí zaplatit ještě v den mého příjezdu, jinak by se platili velké penále. Určitě to byl osud, že jsem dorazil domu ještě ten den. Takovéto věci se občas ději. Od té doby co jsem vycestoval každému cestování doporučuji.
