Osmikráska
Určitě každý z vás zná takové ty online hry, kam když si pošlete nějaké peníze získáte velkou výhodu proti ostatním. Já, když mi bylo okolo deseti let jsem podobnou hru hrál. Hru hráli skoro všichni kluci ve třídě a všichni jsme se snažili být nejlepší. Já patřil k takovému tomu průměru a nikdy se mi moc nedařilo být mezi těmi nejlepšími. Ty nejlepší z naší třídy byli prostě borci a všichni jsme je chtěli překonat. Mně se to jednoho dne povedlo. Bohužel z toho nebyly vůbec dobré následky.
Můj otec v té době pracoval jako poradce v jedné z firem poskytujících satelitní služby. Jednou jsem slyšel, jak se bavil s maminkou a říkal, že má paušál. Slovo paušál jsem si vysvětlil tak, že může volat a psát všude zadarmo. Myslel jsem si, že když si pošlu SMS do té online hry, tak to táta nepozná. Jednoho dne někam rodiče jeli a táta si mobilní telefon nechal doma. Rozhodl jsem se, že si teda potají nějakou tu SMSku pošlu a doufal jsem, že na to nepřijde. Velice rychle jsem začal stoupat v herním žebříčku a postupně jsem sklízel ve třídě obdiv. Zalíbilo se mi to a začal jsem si posílat stále více SMS do hry a po chvilce jsem se stal jedním z nejlepších hráčů té hry.
Všechno se bylo super a myslel jsem si, že na to táta nikdy nepřijde. Mýlil jsem se. Jednoho dne přišly faktury online. Vyúčtovali mu asi dvacet tisíc. Zavolal si mě na kobereček a dal mi takovej nářez, na kterej nikdy nezapomenu. Dostal jsem zaracha půl roku na počítač a také mi zatrhl veškeré kapesné.
Od té doby jsem začal chápat hodnotu peněz a vážil jsem si každé koruny, kterou mi rodiče dali. Hru jsem hrál i poté, ale už jsem chápal, že nemá cenu si kupovat herní předměty za reálné peníze a raději jsem si za ty ušetřené koupil něco v našem hmotném světě.
